V zájmu vaší pohody, vyměníme rozvody

V březnu 2013 začala domovní rekonstrukce. Pozvolna a mírně - pokácením všeho zeleného v předzahrádce. Naštěstí nešlo o zeleň kdovíjak hodnotnou. Smradlavý třímetrový tamaryšek a šestimetrová túje ke komfortu našeho bydlení přispívaly pouze tím, že svou polohou přímo před okny bránily všemi svými částmi zvědavým pohledům z ulice, čerstvému vzduchu a poskytovaly pestrou škálu objektů hodných entomologického zkoumání. Jelikož vzrostlých stromů bylo v ulici víc než dost, usoudila jsem, že záclony budou praktičtější a osobně jsem tahala za provaz, když šla túje k zemi. Intenzita světla v bytě totiž rázem stoupla o 80 %. Zjistili jsme, že jsme spolu s bytem zakoupili i částečný výhled přes půl Brna. Z přízemí. 

Ukončete výztup a náztup, dvorek se zavírá.

V půlce března si to přihasili dělníci a položili ležatou kanalizaci. Bohužel jen do závěje, protože přes noc nasněžilo asi patnáct čísel. Po měsíci byly hotové přípojky a odvlhčení soklu a mohlo se vtrhnout do bytů.
To tak přišel pán, nehleděl vpravo ani vlevo, zamířil do koupelny, vytasil metr, poměřil stěnu a pravil: "Tady je vodovodní stoupačka, pozítří začínáme, do té doby si sundejte ten bojler, vede to za ním." A odfrčel rozdávat radost dál. Podívali jsme se s Pesanem na sebe a na postarší stodvacetilitrový bojler. Navrhla jsem cvičně vykuchat drážku nad obkladem pod bojlerem, abychom zjistili, jestli tam stoupačka skutečně je. Drážku jsme provedli, stoupačku jsme však nenalezli. Aby ne. Pán sice měl měřidlo certifikované, ale měřil to včetně ostění šedesáticentimetrové stěny. Na sundání bojleru jsme se vyprdli. A dobře jsme udělali. Stoupačka byla totiž za vanou, kde ji v den kopání objevil pán s větším metrem. Poté parta pana Lojzy rozkuchala polovinu bytu, protože stoupačky byly v koupelně, kuchyni i na wc. A jelikož většina lidí z baráku tuto akci spojila s rekonstrukcí bytu a náš byt vypadal, že rekonstrukci potřebuje, nesrali se s tím. 

"Jo, vy to chcete zapravit? Aha. A nechcete
si radši udělat novou koupelnu?"

Při poslechu sousedčina lamentování, kterak po sobě nezametli, když znovu obložili pečlivě odpreparovanou jednu řadu obkladaček, můj zrak padl na rozvrtanou koupelnu. Jakmile vodaři zprovoznili celý domovní systém, zjistili, že nám neteče voda ze sprcháče ani ze dřezu, jelikož to bylo napojeno ze čtvrté stoupačky. Ta nebyla v projektu zakreslená a tou dobou už se válela na skládce. I nezbylo dělníkům, než vytasit nádobíčko a příslušná místa napojit novým vedením. To bylo impulzem k tomu, abychom s Pesanem přes víkend odsekali trapný zbytek obkladu v koupelně. Ručně. Kango by sice bylo, leč zrovna nešla elektřina.

Při této činnosti Pesanovi při sundávání vybuchl v ruce kus sprcháče (asi navibrován z toho, jak bombili drážky okolo). Po víkendu mi vodaři sdělili, že některé původní baterie byly vyhozeny a bojler není k nalezení. Když se pak přihasila sousedka-předsedkyně svj s tím, že se všichni shodli na tom, že by si stávající šroubované plynové trubky měli všichni v domě kvůli bezpečnosti nahradit svařovanými a to za své, naše představy o malé levné akci se začaly ubírat v řiť podstatně rychlejším tempem. Pan Lojza sice navrhoval jedno úsporné řešení za druhým, ale když mi potřetí líčil výhody obkladaček přilepených na původní obklad, poslala jsem ho za svými představami o malé levné akci. Sice mě pak častoval nehezkými jmény na každém kroku, ale jelikož byl profesionál, činil tak pouze ve chvílích, kdy si myslel, že ho neslyším. Na wc jsme se prozatím na odstraňování obkladů vykašlali.

Kvůli výměně šroubované plynové trubky bylo nutno rozkopat další kus kuchyně a předsíň. Když už se do věci vložili plynaři, nechala jsem udělat odbočku na případný budoucí kotel a přendat svařovanou plynovou trubku od wafek, která se vinula okolo záchoda tak, aby vedla vevnitř. Ne v míse. V místnosti. A tak ji vedli okolo záchodové stoupačky. Jelikož mezitím prosákly na povrch informace o tom, že se možná budou stoupačky zakrývat, poprosila jsem, aby vedení předělali, aby tam bylo možné umístit sádrokartonový dekl. Zafrkali, stvořili trubkové umění a zmizeli. 

"Nemohlo to vést protilehlým rohem, kde stoupačky nejsou?"
"Mohlo."

Na wc nainstalovaná protihluková stoupačka zajistila přenos každého prdu v šestém patře přímou linkou přes dvoje dveře až do naší ložnice. Naštěstí se tato superschopnost projevila i v ostatních bytech a tak sousedé nakonec rozhodli, že nechají obalit stoupačky vatou a sádrokartonem všem bez doplatku. Dostavil se tedy sádrokartonář. Obhlédl plynový majstrštyk a prohlásil, že se mezi draze zhotovené dílo a stoupačku žádnej dekl nevejde. "Ale nebojte, paní, já si poradím." Za několik hodin měl hotovo. Poradil si tak, že plynovou trubku zakomponoval do svého díla. Neměla jsem odvahu ptát se ho, zda ví, že plyn nesmí vést v dutinách, jen jsem obdivně prohlásila, že tam tu vatu nacpal docela rychle. "Jakou vatu? Tam žádná vata bejt nemůže, dyť by se tam nevešla. Stejně by to nic neodhlučnilo. Franto, pojď sem nasadit záchod, tady je hotovo!" Mistr Lojza, který právě končil s deklem o patro výš u sousedů, mi potvrdil, že s vatou teda rozhodně nikdo nepočítá a musí to bejt nějakej omyl, pani, to jste špatně pochopila. Šla jsem se pro jistotu zeptat sousedky-předsedkyně. Ta se podivila a jala se telefonovat Nejvyššímu. Vrátila jsem se do bytu. Přišel omítkář a pravil, že potřebuje dát pryč záchod, aby mohl omítat, ale že teda začne seshora, než Frantu najdu. Nikoho jsem hledat nešla. Po chvíli nakoukl sádrokartonář a s kyselým ksichtem mi oznámil, že zítra dojde nacpat tam tu vatu, ať jsme laskavě opět celý den doma. A tak, abych nějak využila zbytečné dovolené, požádala jsem ho, aby kastl upravil do souladu s plynovou trubkou a patřičnými normami. Kyselý ksicht se protáhl a vzápětí bylo z wc slyšet rány tupým předmětem. Poté přicválal pan Franta, sundal záchod a přihodil ho k hromadě sádroše, načež všichni zmizeli jak pára nad hrncem.

Opraveno.
"Teď už se vám, paní, bude dobře spát."

Druhého dne se sádrokartonář úspěšně skrýval v sousedních bytech, kde předváděl precizní práci s vatou a sádrošem, protože vata, pane, ta to nejlíp odhluční, víme? Odpoledne se dostal i k nám, ale sotva začal, odvolali ho kamsi jinam. Slíbil, že se za hodinu vrátí a když jsem ho po dvou hodinách dovlekla od sousedů zpět, zbastlil kastl a prohlásil, že přijde ještě zítra, aby to dodělal. Záchod zůstal nadále v předsíni.

Nic strašného naštěstí nenastalo a tak byl záchod nakonec dodělán, přidělán a podělán (tipuju Frantu).

"Franto, tady pani se nelíbí krátká hadička, podej delší."

"Co se vám zase nezdá?"

Kopání v kuchyni též nebylo úplně nejmenší - novou trubku od plynu, který původně vedl ve stejné stopě jako stoupačky vody a kanalizace, bylo údajně nutno vykopat o metr vedle, protože plynaři přišli dřív než vodaři a dušovali se, že tak je to lepší, neb by jim to vodaři zničili, porušili a barák by vybuchl. Když už byla stěna rozvrtaná, osvítilo mě a nechala jsem Pesana vykuchat drážku, přidat ke sbírce trubek a kabelů ve zdi další a udělat novou zásuvku blízko sporáku a kabel k digestoři. Ze světelného okruhu, abychom zapadli do zdejších rekoprasáren. Pan Lojza pochvalně zamručel a zaházel to maltou. Dřez jsem nechala napojit na kanalizaci kuchyňskou, nacházející se půl metru od něj. Dosavadní odkanalizování dlouhé zhruba 3 kilometry totiž nebylo vyhovující.

Stoletá sbírka trubek a kabelů.

Mysteriózní kanalizační systém.

Jelikož se náš bojler někomu hodil nebo ho někdo vyhodil, vyvstala otázka teplé vody. Protože si nerada vybírám něco pod tlakem a hlavně nebyl na nějaké vybírání vůbec čas, anžto se řešily věci po tatovi, měsíc jsme ohřívali vodu na koupání na sporáku a dalšího čtvrt roku se umývali v neobložené koupelně. Teda převážně já. Pesanovi totiž v týdnu ubytovna zásobovaná odpadním firemním teplem poskytovala horkou vodu nepřetržitě v libovolném množství zadarmo. Já měla k dispozici aspoň teplou sprchu v práci. Nicméně vidina bublinkové lázně s horkou vodou valící se z kohoutku mě dotlačila k tomu, že jsem vybrala a zakoupila bojler a povolala vodaře K, na kterého mi dala číslo Zuza. Vodař K došel s kumpánem, osadili nový bojler a lovestory Záhady naší koupelky mohla pokračovat. Když pustili teplou vodu a dopouštěl se bojler, netočil se vodoměr. Tipovali jsme, zda jsou našimi vodními sponzory sousedi nad námi, sousedi z vedlejšího domu, všichni sousedi z baráku, městské vodárny nebo zda jsme natrefili na výjimečný bojlerový model, který si vodu vyrábí sám.

Dva červené kohoutky a z obou teče studená.

K mému velkému zklamání se nejednalo o žádný zázračný vodní zdroj, ale o vadný vodoměr. Povedlo se mi schrastit obkladačky na stěny i obkladače M, který protočil oči nad "vyrovnanou stěnou", kterou provedl Lojzův parťák, pan Pepa (když k ní obkladač M cvičně přiložil prkno, bylo mi jasné, proč v den předání vyrovnané stěny nefungovalo světlo a po ruce nebyl žádný předmět delší deseti centimetrů). Precizně obložil stěny a vanu těmi nejlacinějšími obkladačkami, které jsme schrastili, a spolu s vodařem K osadili nový sprcháč a staré umyvadlo. Koupelna byla ready.

Po vodařích nastoupili elektrikáři a napojili náš stoletý jistič na nový tlustý třífázový kabel (jednofázově). Poté zasádrovali čtyři tuny domovních rozvodů do stěny na společné chodbě. A při té příležitosti napojili načerno část protějšího bytu na domovní elektřinu. Kupodivu ten byt zrovinka patřil sousedovi Zmetkovi, který elektrikářskou partu domu dohodil, v bytě měl třísetlitrový bojler, elektrický kotel a vířivku. Vzápětí byt prodal a odstěhoval se pryč. Zjistili to noví majitelé bytu o několik let později při rekonstrukci.
Soused Šmelinář dohodl s Nejvyšším, že vydláždí také náš několikaarový dvorek, který byl teď rozkopaný kvůli spodní hydroizolaci. A jelikož na to nezbyly peníze,dohodli se, že to vydláždí na sekeru a budeme jim to splácet. Soused Šmelinář v tom umí chodit.
Nicméně mám velmi silné podezření, že zateplení sklepních stropů neobsahuje žádný izolační materiál, takže na tom jsme tratní akorát tak my v přízemí. Protože připevnit dvacet čísel minerální vaty na hurdisky není zas taková prča, vždy, když jsem se začala zajímat o to, jak to je uděláno, dveře byly takticky zamčené a nápisy jednoznačné.

Naštěstí i pan Lojza nakonec uplivl poslední jedovatou slinu, sbalil fidlátka, Frantu a odtáhl. Nám zbylo po kolena prachu, ale vše víceméně fungovalo. Stačilo jen dobastlit rozvrtané zbytky.