Je tomu zhruba dva měsíce, co jsem prožila nejdelší sobotní odpoledne ve svém životě. Pupíka po očkování obsadila rýma, kteroužto si v rámci samoléčby umně transportoval do očí, takže jsme měli za sebou prímový týden s vysávačkou a několikerými medikamenty aplikovanými v pravidelných intervalech do příslušných otvorů. V sobotu ráno nás muž předzásobil potravou, léčivy a obdařiv nás optimistickým pohledem odfrčel na svou jedinou letošní velkou čundrovací akci. Osaměla jsem s churavým Pupíkem a neblahou předtuchou v hrdle.
Pokud zkoušíte na dětském čele, zda má dítě horečku, čelo vám připadá chladné a následně naměříte přes osumatřicet, existují dvě možnosti. Buď máte rozbitý teploměr, nebo máte horečku ještě větší než dítě. My rozbitý teploměr neměli. Zato jsme měli zánět nosohltanu a přilehlých kontinentů (nejedná se o mateřský plurál).
Tisíce teroristických migrantů se mi usídlily v krku, zablokovaly oba nosní tunely a obsadily obě Eustachovy trubky. A já proti nim v rámci zachování kojení mohla nasadit akorát tak bezzubého psa Jonatána, paraplegika Macha a jednorukou Šebestovou, která si zapomněla rejžák. Jak to asi mohlo dopadnout? Šebestová leží, spláchnuta horkým čajem, v žaludku na kusu bramborové placky, loučí se s Machem umrznuvším při aplikaci Priessnitzova obkladu, odtrhává jeho ztuhlé prsty a posílá ke dnu jeho tělo rozežírané kyselinami i jeho korodující vozík. Krk mi jen hoří, bacili nejspíš opékají Jonatána.
Stal se ze mě pytel bolavých kostí s dunící hlavou. Dozor nad Pupíkem se omezil na ty nejjednodušší hry. Hráli jsme tedy na Spaní - jeden spí a druhý je děsně hodný a tichý chlapeček. Bohužel pokaždé na mě vyšla role Hodného chlapečka. Nezbývalo tedy než švindlovat a spát taky. Poté, co se řádně vyspal, se Pupík rozhodl hrát na Donalda na lustru nebo aspoň na Turistu a rozhlednu. Jelikož mě bolely všechny kosti v těle, tuto hru jsem zamítla a nahradila ji hrou Mrtvola a plačící pozůstalý. Plačící pozůstalý posléze vyštrachal dětskou vařečku a plynule přešel v hry Mrtvola a sadistický patolog, Doktor Frankenstein oživující své monstrum a poté, co mrtvola-monstrum konečně ožila, i Bubeník a buben.
Při léčbě a aplikaci preparátů a aparátů jsme si procvičili, jak dělají zvířátka v zoo. Pupíkovi šli zejména papoušci, paviáni a hladoví tygři, já dokázala akorát naštvaného hada. Při přebalování jsme potrénovali wrestling, neboť Pupík vydrží na zádech přesně dvě vteřiny, než se začne otáčet na břicho a lézt po zdi. Vítězství jsem uhájila s odřenýma ušima a četnými kopanci do bolavých kostí a jen proto, že ten den ještě neproběhlo kakání. Jinak bych sbalila titul Chcípák roku a nechala ho dělat loužičky na koberec.
K večeru se konečně Šebestová dostala k píšťalce a rejžáku a trochu to v krku vypucovala. Žádná sláva, ale aspoň přestaly bolet ty části těla, které při nemoci obvykle nebolí. Pupík byl s léčbou o několik dní napřed, takže se večerní ukládání změnilo ve veselé večerní juchání a neveselé přihlížení. Nakonec jsem podlehla optimistické náladě a místo hry na Ječící hysterku a vřeštící mimino jsme hráli na Kojící olympiádu. Ode mě to vyžadovalo pouze leh spatný na boku, Pupík obstaral veškerou gymnastiku a poté, co dokončil trojné salto s pětinásobným vrutem, aniž přestal pít, usnul. A mně se před očima škrtnul první ze tří dnů.
