Zatímco na podzim 2013 většina mých vnitřních já poskakovala kolem kuchyně, jedno řešilo záležitost krapet odlišnou. Moje vnitřní Biohodina přemýšlela, co dál s Pesanem. Pesan přemýšlel, co dál s prací. Měl pracovní smlouvu na rok a ani dva měsíce před koncem její platnosti za ním nikdo nepřišel probrat, co a jak dál, takže rozhodil sítě a sehnal si práci v Blansku na dobu neurčitou a za víc peněz. Ovšem na nižším postu a s úchylným dvanáctkovým směnovým systémem. Jakmile to oznámil v Břeclavi, nabídli mu taky dobu neurčitou a víc peněz. Když se mě zeptal, co má vzít, nechala jsem výběr na něm (a Biohodina předpokládala, že zvítězí Blansko). Vybral si Břeclav. Biohodina zpanikařila, začala tikat jako zběsilá, protože doufala, že se Pesan bude chtít posunout ve společném žití dál, než že spolu strávíme jednou týdně den a půl. Milá Biohodina tedy zavolala Pesanovi, vyblila to na něj a přesvědčila ho, aby odvolal, co slíbil a vzal Blansko místo Břeclavi. Měla jsem tehdy Biohodině nakopat prdel a říct jí, ať se do toho nesere, protože je to Pesanova záležitost. A on měl Biohodinu poslat slušně a taktně do hajzlu, vzít koule do hrsti a zapřemejšlet o tom, co teda vlastně chce (nejen od práce, ale i od života) trochu dýl než obvyklých pět minut (a totéž měla udělat i Biohodina). Leč nestalo se a tak Pesan začal spokojeně dojíždět do Blanska a trávit se mnou v bytě daleko delší dobu. Biohodině to však nestačilo a jednoho dne v nové kuchyni položila otázku týkající se další společné budoucnosti. V tom měl Pesan velmi jasno a nebylo potřeba ani obvyklých pět minut na to, aby prohlásil: "No, pokud ti nevyhovuje současnej stav, tak se buď vezmeme, nebo se rozejdeme, víc možností asi není, ne? Co navrhuješ?"
Biohodina zatikala obzvlášť hlasitě, čímž přivolala pana Poseru a slečnu Závist. Pan Posera ovládl prostor, zavrhl přemýšlení a hloubání a navrhl nerozcházet se. Slečna Závist ho v tom podpořila, protože moje dobrá přítelkyně Včelka si tou dobou plánovala svatbu. Koneckonců mi s Pesanem nebylo nijak zle, do ničeho mi nikdy nekecal, byli jsme spolu už dlouho a takovýto posun vpřed se tudíž jevil vcelku logicky. Bylo tedy domluveno.
Biohodina sice ještě nějaký ten měsíc čekala na slíbenou oficiální žádost o ruku, ale jelikož se toho z Pesanovy strany okamžitě ujal pan Serunato, bylo to úplně zbytečné. Z mé strany se toho naopak chopil Architekt a začal čenichat až vyčenichal číslo na majitele Továrny, která mě v srpnu předešlého roku chytla za srdce a nepustila. Pan Továrník byl nadšen z Architektovy myšlenky obřadu v Továrně a pozval nás na návštěvu. Architekt též objevil krásný malý statek kousek dál v jakési Díře v Českém ráji, který jsme si zamluvili na svatební veselí.
Mezitím jsme si to prošli nanečisto se vším všudy.
Z Včelčiného rozlučkového večírku si mnoho nepamatuju, vybavují se mi jen záblesky. Nejlepší koláče na světě. Externí drinkmaster míchající koktejly jak na běžící pásu za doprovodu dramatické hudby a ohnivých efektů. Šaty z hajzlpapíru. Tanec. Retro. Velké retro. Velké papírové koule. Nakouknuvší cizokrajný Chozé odmítající zatančit pro rozvášněný dámský dav. Moje mimochodem utrousená žádost o Včelčino svědectví. Včelčin zaskočený souhlas (kdo by odmítl v takové chvíli před tolika lidmi). Vítězství v hádání pantomimického ztvárnění "Lascivního libida lasičky". Počkat, tohle asi bylo jinde a jindy.
Jelikož si Včelčin nastávající choť Kněžna hodlal na svatbu pozvat všechny lidi, s kterými se za celý svůj nedlouhý život potkal, uspořádali si veselku dvoudenní. My měli to štěstí, že jsme byli poctěni pozvánkou na oba dva dny. Za to bylo nutno se jim bohatě odměnit. I nastřádali jsme patřičný obnos, který jsem rozdělila do několika lahviček, přihodila pár prázdných a zalila pur pěnou ve velké krabici. Pak už jen stačilo zapíchnout dvě lžičky a napsat pokyny a dopravit to na místo činu. Měli radost. Největší. Zejména z těch prázdných pixel.
Z dvoudenního mejdanu si kupodivu také mnoho nevybavuju. Romantika v kapli. Bramborový knedlík ke svíčkové. "Každou hodinu se sejdem tady u toho stolu a dáme si spolu panáka" domluvil si s námi ve čtyři odpoledne jeden z hostů, načež po dvou hodinách usnul. Několik hodin tance a přežírání. Nevěsta v masce buldoka. Mám pocit, že se zjevila nějaká osoba tvrdící, že ji Kněžna nabořil a dožadovala se kompenzace, naštěstí se ukázalo, že je to jeho švica či co, takže nejspíš vše v cajku a vyřešeno v rámci rodiny. Nebo tak nějak. Gang karaoke ve tři ráno a skupinový údiv nad slovy Sestričky z Kramárov. Mlhavě si vybavuju, že Pesan nejspíš komusi zabral postel a obtěžoval svým chrápáním osazenstvo jiné cimry, než která nám byla přidělena. Ale jistá si nejsem, protože šel spát o několik hodin dřív než já. Je dost dobře možné, že toto spáchal ženich. Nebo někdo úplně jinej. Z druhého dne si pamatuju ještě míň. Milion lidí. Milion nejlepších koláčů na světě. Vlahá červnová sedmistupňová noc. Pětihodinová noční cesta do Brna po objížďkách objížděk.
Po této zkušenosti jsme jeli na návštěvu do Továrny. Pan Továrník nás tentokrát provedl a pustil úplně všude. Když se před námi otevřel podkrovní prostor s litinovými sloupy a dřevěnou podlahou, spadla mi brada do vrstvy prachu. Než jsem ji sebrala, prohlásil Pesan, že je mu zima a už ho to nebaví a tak jsme zbytek objektu prosvištěli jak Emil s Danou. Plácli jsme si s panem Továrníkem, že obřad bude v hlavním prostoru továrny a že si dáme vědět.
Poté jsem zhruba měsíc odpočívala a věnovala se práci. Až tak jednoho dne ve 13:00 přišla od jednoho z novomanželů Kněžnových zpráva v tomto duchu:
"Přátelé, na poslední chvíli nám vypadl jeden kámoš, pokud s námi chcete jet na vodu nebo víte o někom, kdo by chtěl jet, ozvěte se. Sraz je dneska v půl čtvrté na hlaváku."
Jelikož jsem o vodáckých radovánkách této party slyšela již mnohé bardy vyprávět, zatoužila jsem po trošce dobrodružství a srandy, vyptala se šéfa, jestli by nevadilo, kdybych odešla a následující dva dny bylo mé místo v kanclu prázdné. O pět minut později jsem potvrdila svou účast a obdržela mailem podrobné informace. Z nichž jsem vyčetla, že se jede slovenská Orava, takže kromě jídla budu potřebovat i peníze a pojištění.
Začal boj s časem.
Žádné komentáře:
Okomentovat