Kol(ego), vždyť vy jste ji přeříz...

Podzim roku 2013 jsem trávila řešením rozbombardované kuchyně, která ač funkční, byla rozkopaná jak Brno v létě.

Napřed bylo nutno vymalovat. Dychtíc po nových zkušenostech a zážitcích, rozhodla jsem se tentokrát vymalovat také strop.

Jakmile byla místnost vybarvena, nastal čas zamyslet se nad jejím vybavením. Tady se začíná příběh o tom, kterak můj vnitřní Architekt svedl krutý boj s mým vnitřním Lakomcem a dalšími mými egy. 

Napřed scénu ovládl Lakomec a přišel s plánem vrátit na místo původní hnusnou sektorovou linku, jen ji trochu zkrátit. Přesně tak, aby se vedle ní vešla ještě lednička. Akce se chopil Architekt a s dobrými úmysly měřil a počítal, počítal a měřil. Ale srdce do toho nedal, protože to nebyl jeho nápad. A tak se stalo, že se sekl o pár centimetrů. 

Když na youtube smažou vaši oblíbenou hlášku, nezbývá než si ji nakreslit.

Lakomec zasténal, Architekt zajásal, protože linku po tomto zásahu už nebylo možné použít. Bude nová!

Architekt prosadil kuchyňská dvířka v matném bílém laku místo lamina. Lakomec ho pro ně poslal do Ikea. Architekt trval na masivní spárovce místo laminové desky. Lakomec vybral levného dodavatele spárovky a prohlásil, že si Architekt musí desky obrousit a nalakovat sám. Architekt při šestitýdenním čekání na desky proklel Lakomce za nespolehlivý zdroj. Lakomec Architekta za výběr materiálu. 

Architekt, zdecimovaný dlouhým čekáním, přenechal supervizi nad převzetím kuchyňských desek vnitřnímu Nedočkavci. Nedočkavec převzal od truhláře desky v osm večer na parkovišti v Bystrci za svitu automobilových reflektorů. Architekt následující ráno zjistil, že desky jsou tvořeny deset čísel širokými průběžnými fošnami stejné barvy. Až na jedinou, která měla barvu výrazně světlejší než zbytek desky a zaujímala místo na nejviditelnějším kuse. A jelikož Architekt nenašel skrývajícího se vnitřního Odvážlivce, který by věc reklamoval, zhroutil se. Ostatní svolali poradu. Byla dlouhá a ostrá, ale na závěr se všichni jednohlasně shodli, že s chybějícím Odvážlivcem a zhrouceným Architektem na scéně jiná možnost není. A tak se zjevila dvě má další vnitřní já. Dnes se zjevují daleko častěji, ale tehdy bývali vzdálení a exotičtí, přicházeli jen výjimečně. Pánové Serunato a Jemito Uřiti. Ti připravili půdu, načež se dostavil jejich šéf Sestimsmiř. Bylo možné pokračovat.

Architekt měl při návrhu kuchyně možnost zvolit větší prostor pod dřezem a užší myčku. Usoudil, že nádobí je důležitější než odpadky a místo toho zvolil šedesátku myčku a čtyřicítku skříňku pod dřezem, ač byl všemi přesvědčován, že to nejde, že se to nedělá, že špatná konjukce Marsu se Saturnem a tak dále. Pracovních ploch nebylo nazbyt, navrhl tedy dřez bez odkapávací plochy, kteroužto umístil do jednoho ze šuplat. Poté proskenoval nabídku dřezů bez odkapávací plochy a nalezl pouhý jeden, který plně využíval potenciál přiděleného prostoru, byl vhodného materiálu a nebyl maličký jak popelník. Když Lakomec uzřel cenovou nabídku tohoto značkového kusu, stačil mu významný pohled a Architekt se s pokleslými třesoucími se rameny odšoural. Bylo už pozdě večer a pan Serunato, který se ještě plně nevzdálil, užuž bral za kliku, když vtom Architekt nalezl zmíněný dřez včetně sifonu a připraveného otvoru pro baterii v bazarovém inzerátu přímo v Brně. Vítězně přibouchl dveře a pustil se s novým elánem do výběru vhodné vodovodní baterie. Stanovil si, jak jinak, jednoduché požadavky. Nic hranatého, ladný tvar, žádné zbytečné plošky, na kterých se drží bordel, ideálně matné a s vytahovací sprškou. A vskutku, po osmihodinovém hledání ji objevil. Stála dvacet tisíc. Navíc byla trochu divná. Po další půl hodině nalezl, co chtěl. Byla dokonalá. A za pětinovou cenu. Než se Lakomec vzpamatoval a přispěchal s návrhem zvážit ještě Bauhaus či Ikeu, objednal Architekt baterii na neznámém českém ešopu s měsíční dodací lhůtou. Jelikož stále nemohl nalézt Odvážlivce, který by se pustil do nákupů z Číny napřímo. Lakomec se urazil a při výběru myčky a lednice nebyl k nalezení. Architekt vše pečlivě přeměřil a vygooglil instalační plány, aby se ujistil, že se neikeácké vestavné spotřebiče vejdou do ikeácké kuchyně. Leč přesto, že do toho tentokrát dal celé své srdéčko, spočítal to opět blbě.

S Pesanem jsme sestavili skříňky, načež jsem povolala šikovného kolegu z práce, který vyřezal díru na dřez nejen v kuchyňské desce, ale také v bocích skříňky, jelikož dřez sice plně využil prostoru, ale nezbylo už žádné místo na instalační prvky. Jelikož díry nebylo vidět, pokrčil vnitřní Architekt rameny a zapsal si to pro příště. Pak už jen stačilo odhalené nenalakované plochy zamatlat průhledným silikonem, nainstalovat dřez, baterii, přišroubovat skříňky ke zdi a pomocí několika kil úhelníků a spojovacího materiálu připevnit desku ke skříňkám. 

V pátek 13. prosince jsem si naplánovala vánoční večírek se spoustou hezkých holek. Takže bylo potřeba zprovoznit dřez (neptejte se). Vodařovi K. tedy volal můj vnitřní pan Pinktlich, který nesnesl nedodělky a když mu vodař K. nabídl nejbližší možný termín ráno v den D, kývl na to. A jak to tak u instalatérů chodí, vodař K. za ráno považoval dvanáctou hodinu. Sice jsem byla ráda, že se vůbec dostavil, ale nedalo mi to a předala jsem otěže vnitřní slečně Škodolibce. A tak nebohý vodař K. vstoupil do kuchyně, kde bylo u slavnostní tabule namačkáno deset krásných zdrojů estrogenu, za potlesku, pískotu a woo-ování. Škodolibka hlasitě oznámila, že přítomný muž není striptér, ale instalatér. Tento se zapýřil, neodvážil se svléknout ani bundu a bleskurychle skryl svou dvoumetrovou postavu do čtyřičítkové skříňky pod dřezem, kde se lomozem snažil přehlušit dámské hovory o životě a svém vystrčeném pozadí, které se mu do skříňky nacpat nepodařilo. Po dvaceti minutách se konečně vysoukal, odmítl nabídky na přivýdělek tancem a prchl.

Dva dny před Štědrým dnem přijel Pesan z Břeclavi a implantovali jsme do linky myčku a lednici. A zde se ukázala osudná početní chyba Architektova. Mrazáková dvířka vestavné lednice sice byla schovaná za bílými lakovanými dvířky na ně pověšenými, ale závěsné šrouby zasahovaly nahoru pod dvířka lednicová. Tudíž bylo mrazák možno otevřít pouze za současného otevření lednice. Architekt tedy alespoň navrhl nedávat na mrazáková dvířka úchytku, aby za ni někdo neznalý problému nevzal a nepoškodil lednicová dvířka. Pan Serunato uznale pokýval hlavou. Stejně mrazák skoro neotvíráme.

Chybělo už jen několik maličkostí. Obklad za linkou byl dočasně vyřešen kartonovým obalem od bojleru. Nainstaloval ho tam můj vnitřní Bezmozek, takže když po měsíci bezchybného fungování za plynovou varnou deskou vzplanul a jeho životnost byla ukončena, povolala jsem konečně obkladače M., který nainstalovanou linku obložil tak dokonale, že nebyla potřeba žádná lišta. Digestoř zapojil a pověsil Pesan, čímž dal na prdel mému Věčnému Nespokojenci. Zatímco se Nespokojenec zotavoval, převzal žezlo Lakomec, který ukořistil na domácím výprodeji mé kamarádky bílou polici, kteroužto označil za vhodnou náhradu horních skříněk. Architekt byl někde zalezlý a nedal mu přes hubu, takže jsme se s Pesanem pustili do její instalace. Tu se Architekt vynořil a se zdviženým prstem upozornil na možnou kolizi upevňovacích prvků s kabelem vedoucím k zásuvce s tím, že je potřeba vrtat opatrně. A tak Pesan kabel provrtal s nejvyšší opatrností. Architekt zavřel oči, počítal do devíti set tisíc a když oči otevřel, byl problém vyřešen. 

Rodinný elektrikář: "Odkryjete to zhruba 20 cenťáků
na každou stranu, ať vám to jde dobře napojit..."
Pesan: "OK"
Už jsem se zmínila, že pánové Serunato a Jemito u Pesana
vládnou ve stejné míře jako u mě Architekt a Lakomec?

Architektovi sice blikalo červené světlo, ale po Pesanově ujištění, že postupoval dle rad rodinného elektrikáře, zhaslo. Tady si můžete prohlédnout, jak naše lowcost kuchyně vypadala předloni. Nabízím cenné rady a náhradní díly.

Původní stav po nákupu. Meruňková rulez.

Vodař K. na další mé vodařské aktivity reagoval tím, že se připotácel s obličejem zeleného odstínu s tím, že má virózu a ozve se, až to vyleží (still waiting). Musela jsem sehnat jiného vodaře, kvůli rozbombardovanému záchodu. A trvalo mi to rok (má touha po umývátku nebyla tak silná). 

Protože jsem mezitím zušlechťovala něco jiného. 

Něco velkého. 

Továrnu.