Na původním blogu začali vyhrožovat, že ho ukončí, pokud nic do tří měsíců nenapíšu. Před dvěma lety. I zazálohovala jsem si svých pět švestek a vyprdla se na to. A když jsem si letos řekla, že by bylo fajn zdokumentovat počiny týdnů minulých, zjistila jsem, že to mysleli vážně a tak jsem svých pět švestek přesunula sem a reinkarnovala své nářky zde.
Původně tu měl na čestném znovuoživlém blogovém fleku dlít výsledek mého narozeninového bilancování posledních deseti let. Ač mé únorové pětatřicátiny proběhly tak nějak kolem (plán byl (a stále je) oslavit je ve velkém v rámci kolaudačky), v dámské skupině hlásili, jak je rok 2020 zásadní přelomový milník, že se mám ohlédnout a pokochat se tím, co jsem dokázala za poslední desetiletí. Tak jsem si na pomoc srolovala facebook až úplně dolů k prvopočátkům (mařka večeří svíčkovou se šesti) a musím říct, že jsem při tom narazila na velmi zajímavé zapomenuté zážitky a události. Měl se tady tudíž skvět text plný hlubokých myšlenek a mouder. Leč dosud na ně nenastal čas. Respektive nastal, ale otočil se ještě ve dveřích a byl pryč. A jelikož nebyl čas ztrácet čas, je na čase zpracovat aspoň zážitky uplynulého čtvrt roku, což by mohlo jít o dost snadněji než ta zatracená dekáda.
Jistě už všichni tušíte, co se stalo, že jsem sedla a začala sepisovat. Nemůže za to žádná karanténa, ale nutnost vysmejčit byt, nastěhovat zpět nábytek a vybalit veškeré krámy. Ano, je to tady, máme zrekonstruováno. Nezaměňujte s dokončeno.
A jelikož teď už si jen budu užívat samá pozitiva a sociální jistoty v podobě splácení do konce produktivního věku, rozhodla jsem se pro vás za dlouhých večerů sepsat memoáry o našich rekonstrukčních počinech a dalších radovánkách, které mě za těch posledních deset let potkaly. Bude to trochu cestopisný a trochu erotický. Nebo sklerotický. Nebrečte, že jsem vás nevarovala.
Eroticke?
OdpovědětVymazat